Návštěva berlínské restaurace Monsieur Vuong je takřka povinností pro každého milovníka vietnamské kuchyně, který se ocitne v hlavním městě Německa. Ani já jsem se dlouho nerozmýšlela, když se mi naskytla možnost tuto vyhlášenou restauraci vyzkoušet.
Všechny dosavadní recenze, které jsem na tento podnik četla, byly vesměs kladné, některé mi přišly až neuvěřitelně extatické. V jednom recenze určitě nelhaly – pokud si budete chtít zajít do Monsieur Vuong na večeři, počítejte s tím, že si počkáte i půl hodiny. Do MV jsme se rozhodli vyrazit kolem osmé večer a už z dálky jsme viděli hlouček lidí postávající před restaurací. Jakmile jsme se zařadili do fronty, obsluhující číšník nás ihned vzal na vědomí a zeptal se na počet osob. Z Česka nejsme na postávání ve frontě do restaurací zvyklí, ale ostatní návštěvníci vypadali, že jim čekání nijak nevadí. Naštěstí jsme čekali pouze necelých 10 minut, protože jsme vyrazili ve dvou, ale větší skupinky, které přišly po nás, se dostaly ke stolu až po půl hodině.
Interiér restaurace byl moderní a laděn do červených barev a v porovnání s jinými německými restauracemi nijak nevybočoval z řady. Ovšem nepřehlédnutelnou dominantou celé restaurace byl bezesporu velký portrét samotného monsieura Vuong.
Kromě stálého jídelního lístku, který neobsahoval více než 20 položek, nám byly ještě nabídnuty čtyři sezónní pokrmy.
Objednali jsme si na začátek mangový a kokosový shake (sinh tố - shake/koktejl). Mangový shake byl jedním slovem dokonalý. Nádherně voněl po „asijských“ mangech - přesně takových, které si pamatuji z Vietnamu. Kokosový shake byl nakonec spíše ananasový koktejl zalitý kokosovým mlékem.
mangový a kokosový sinh tố
© 2013 Viet Food Friends
Jako předkrmy jsme si objednali chả giò [ča zo], goi wan tan a sườn ướp mẻ.
Byli jsme překvapeni, když před nás postavili chả giò. Představovala jsem si, že dostaneme kus chả nebo giò, což jsou zjednodušeně velmi najemno namleté sekané (něco na pomezí sekané a šunky). Na nás ale čekaly smažené závitky s krevetou obalené v síťovaném rýžovém papíru (bánh tráng rế [báň čáng re]) podávané se sladkokyselou zálivkou. Měla jsem velké pochybnosti, zda v závitcích vůbec byly nějaké kousky chả, protože jsem cítila pouze chuť krevet. Zálivka mě příliš nenadchla, byla celkově málo výrazná.
chả giò
© 2013 Viet Food Friends
Lámala jsem si hlavu s tím, zda něco z goi wan tan surovin je ještě čistě vietnamské. Jednalo se o salát s čínskými knedlíčky wan tan doplněné červeným zelím a mrkví. Pokud jste si stěžovali na nedostatek bylinek v pražských vietnamských restauracích, tak se připravte, že v Berlíně vás vietnamské bylinky nečekají vůbec. Jarní cibulka nahrazuje všechny bylinky od koriandru až po perilu. Salát byl svěží, taštičky uvařené al dente, ale červené zelí mi příliš nesedlo.
goi wan tan
© 2013 Viet Food Friends
Sườn ướp mẻ (žebírka namarinádované v rýžovém kvásku). Ve Vietnamu se nejčastěji připravují žebírka na sladkokyselý způsob, tato varianta byla pro mě novinkou. Žebírka v MV byla ale na můj vkus příliš sladká, zato málo kyselá a pikantní. Více než přeslazenost mi vadilo, že byly příliš převařené. Ve Vietnamu je zcela běžné obírat žebírka rukama, proto se předem nepředvařují právě z důvodu, aby zůstala tužší. Tato žebírka byla převařená do té míry, že se rozpadaly při nabírání hůlkami.
sườn ướp mẻ
© 2013 Viet Food Friends
Jako hlavní jídla jsme zvolili salát Mekong a Heo kho quế [heo cho que] (vepřové dušené na skořici). Salát se skládal ze skleněných nudlí, bílého zelí a kuřecího masa. Zálivka, která dochucovala salát, byla velmi příjemná, ale zbytek salát mě nenadchl. Kombinace skleněných nudlí a červeného zelí je, opakuji, znovu nadmíru zvláštní. Stejně jako i ve vietnamských bistrech v ČR se zde uchýlili ke kuřecímu masu místo slepičího, které je ve Vietnamu v salátech tradičnější. Opět mi chyběla chuť čerstvých bylinek, kterých bylo poskromnu.
salát Mekong
© 2013 Viet Food Friends
Jediný pokrm, který nás zcela ohromil, byl výše zmiňovaný Heo kho quế. Nádherně jemné měkké maso naložené ve sladko-pikantní omáčce s nudlemi phở bylo bezesporu nejvíce netradičním pokrmem večera, ale zato nejzajímavějším. Omáčka byla sladká díky kokosovému mléku a kromě dominantní chuti skořici byla nejvíce cítit citronová tráva. Tento pokrm byste velmi těžko hledali na severu Vietnamu. Skořice a kokosové mléko jsou suroviny typičtější pro jižní Vietnam, jehož kuchyně je v některých směrech ovlivněna kambodžskou. Původ Heo kho quế bych hledala spíše v Kambodži, protože kombinace těchto ingrediencí je „divoká“ i na samotný jižní Vietnam.
heo kho quế
© 2013 Viet Food Friends
Nakonec musím vyzdvihnout naprosto sehranou obsluhu, která zvládala nával hostů velice svižně a s úsměvem na rtech.
Velký omyl by bylo považovat Monsieur Vuong za „čistokrevnou“ vietnamskou restauraci. Ostatně před vstupem do restaurace vás přivítá cedule s nápisem Indochina café místo Vietnamese Café.
Musím říci, že kladné recenze mě zřejmě příliš navnadily, protože restaurace nakonec nesplnila moje očekávání. Asi nejvíce mě zklamalo použití přehnaného množství červeného zelí a mrkve. I celková prezentace jídel vypadala vesměs stejně, což můžete vidět i ze samotných fotografií.
Pokud bychom ji porovnávaly s vietnamskými restauracemi v ČR, nemá samozřejmě MV konkurenci ať v nápadech, či “cool image”. Pokud bych ji měla porovnat s ostatními vietnamskými restauracemi, které jsme v Berlíně navštívili, musím říci, že až o tolik výrazněji na mě nezapůsobila.
Stejně tak je i mé duální hodnocen samotných jídel z hlediska tradičnosti. Pokud toužíte po autentické vietnamské kuchyni, MV vám nic takového nenabídne. Pokud ale chcete vyzkoušet svěží a nápaditou jihoasijskou kuchyni na jednom místě, nelze MV více než doporučit.
Ceny předkrmů je pohybovaly v rozmezí 4-5 €. Ceny hlavních jídel se pohybovaly v rozmezí 7-8 €.
Monsieur Vuong
Alte Schönhauser Straße 46
10119 Berlin
Německo
Napsala Mai Huong
